Moravský Patriot / patriot8@centrum.cz

Autor: Karel Mašlík

Dětství je období lidského života, kdy se formuje osobnost daného jedince a vytváří se jeho názory na svět kolem nás. Proto je tak důležitá role výchovy. Pomineme-li teď jinak velmi zásadní genetické vlivy, je prostředí a výchova v rodině i ve škole tím nejdůležitějším faktorem, který se podílí na utváření charakteru člověka.

Promiňte připomenutí několika zcela banálních faktů. Lidé byli stvořeni Bohem ( či přírodou, chcete-li ), aby se milovali a množili. Proto jsou na světě muži a ženy. A proto existují i rozdíly mezi pohlavími – nejen fyzické, nýbrž i psychické. Jsou oblasti lidského života, pro které má žena jistě daleko větší přirozené předpoklady než muž, a zase jiné oblasti, kde je tomu přesně naopak. Proto se muž a žena doplňují, žijí spolu, milují se, mají děti. Děti, které pro svůj zdravý vývoj potřebují stejně tak vzor mužského i ženského chování. Tak je tomu od pradávna a tak je to přirozené. A jít proti přirozenosti ? Pro normálně uvažujícího člověka nemyslitelné.

Ne tak pro „pedagogy“ ve švédské mateřské škole Egalia. Učitelé a učitelky zde nepoužívají označení „dívka“ a „chlapec“, případně „ona“ a „on“. Děti oslovují slovem „kamarádi“ nebo pro ně používají nepůvodní neutrální zájmeno „hen“, které vzniklo v komunitě homosexuálů. Barva hraček nebo výběr knih – to vše je naplánováno tak, aby „výchova a vzdělání nezapadaly do zažitých genderových stereotypů“. Knihy ve školní knihovně nabízejí příběhy, kde vystupují páry stejného pohlaví. Formou hry jsou děti vedeny k tomu, že v rodině nemusí být vždy pouze jedna maminka, ale třeba dvě nebo tři.

Školka se dle slov svých mluvčích snaží o „důslednou eliminaci kulturních stereotypů“. Chlapci prý jsou i v silně sociálně založeném Švédsku „ve výhodě“. „Společnost od dívek očekává, že budou dívčí, hezké a příjemné. Od kluků zase, že budou klučičí, drsní a otevření. Egalia nabízí dětem jedinečnou příležitost být tím, čím chtějí,“ uvádí učitelka Jenny Johnsson.

Opravdu je tomu tak ? A skutečně nemá společnost právo očekávat, že většina jejích jedinců se bude projevovat a chovat takovým způsobem, aby zaručila její trvale udržitelný rozvoj? Půjdeme-li do extrémů, proč tedy nevychovávat děti v prostředí loupežníků ( například bankových popřípadě i těch bankéřských ) nebo třeba prostitutek? Třeba by také měly jedinečnou příležitost být tím, čím chtějí - nebo snad ne?

Často přemýšlím, kde se vůbec bere v některých lidech ta neustálá touha jít proti přirozenosti věcí, snaha vydávat kdejakou abnormalitu za běžnou normu chování a jakoukoliv zvrácenost za projev osobitosti a práva na „jinakost“. Kde se bere pýcha a drzost těchto sociálních inženýrů ? Je opravdu jejich cílem totální morální marasmus a globální společenský rozvrat, ke kterému podobné snahy spějí?

Možná ale nejsou až tak zlí. Možná jsou jen nevědomí a zpracovaní. Někdy se utěšuji alespoň tím, že za to snad ani nemohou. Že jim jen prostě jejich IQ neumožňuje dohlédnout možné důsledky tohoto bezbřehého liberalismu.

Nevím, jaký význam má ve slangu homosexuálů ono výše zmíněné zájmeno „hen“. V angličtině to ovšem znamená slepice, paní „kolegyně“ Johnssonová.

Mgr. Karel Mašlík, učitel